Psal se rok 2000  dvacatéhočtvrtého dubna když jsem se narodil mému tatínkovi Prentovi (Iťa)a mamince Cecilii(Pupinka) .

Dali mi jméno Browser.

V pelíšku jsem cítil,že tam nejsem sám.Po 10ti dnech,když jsem otevřel očička, tak jsem uviděl,že mám jednoho sourozence.Naše maminka se o nás vzorně starala,vůbec od nás nechtěla jít ven.Jak jsme se sestrou povyrostli,tak jsme šli k jednomu strejdovi a on nám cviknul ouško moc to bolelo a tak jsem ukázal jaký mám silný hlas.Naše panička mě vzala hned do náručí a chlácholila.Bylo mi dobře.

Šťastně jsme se sestrou rostli, když nám bylo 6týdnů  dostali jsme do dupky takovou včeličku,abychom byli imunní proti nemocem.Nevím proč,ale mě se na druhý den nechtělo vůbec hrát ani vylézt z pelíšku ,bylo mi divně.Bylo mi den ode dne hůř.Moje panička se mnou začala chodit po veterinách ,aby mi ti strejdové pomohli,ale bylo mi čím dál hůř.Nevím co mi bylo a proč a jak moc jsem onemocněl,ale asi to bylo vážné ,moje panička plakala když mě nosila na rukou a hladila,  mě v tu chvíli bylo moc dobře.Pak mi začala dávat zase nějaké nové léky a začalo se mi dělat líp.Chvílemi se mi i chtělo  hrát s mou sestrou.Asi po čtyřech  měsících mi už bylo úplně fajň.Jenomže zase byl problém a to,že se nechtělo mému jednomu varlátku dolů.A tak zase ke strejdovi na veterinu a to bylo fajň o ničem jsem nevěděl ,pěkně jsem se prospal a když jsem se probudil, tak už jsem byl doma.

 Zůstal jsem už napořád doma asi kvůli tomu,že nemám ty kuličky co mi strejda vzal a nebo,že se mnou moje panička  měla tolik bezesných nocí? no nevím, ale určitě to kvůli něčemu bude,protože moje sestra jednoho dne odešla se svými novými paničky. No a já ,že jsem nějak nerostl do výšky,ale spíše do šířky ,tak mi začali doma říkat PRDÍNEK.